U řeky, Václav Radimský

Na konci 19. století postupně začíná upadat tvorba umělců tzv. generace Národního divadla a přichází noví umělci, jež se snaží vyrovnat s výsledky a podněty, které do ostatních evropských zemí přinesl impresionismus, ve Francii už pomalu zanikající.

Česká krajinomalba v devadesátých letech zahrnovala spoustu nových prvků – začíná se uplatňovat moderní malba a nové poznatky, formy a směry. Mimo jiné se začíná prosazovat naturalismus, analytické zpracovávání skutečnosti pomocí barvy, světla a organické proměnlivosti a také především snaha o celistvost. Čeští krajináři se pokouší propojit mnoho různorodých prvků a jevů v jeden celek a tím se výrazně odlišují od svých předchůdců, jež se převážně vždy orientovali spíše jednostranně.

Prvním českým malířem, jenž pojal za své myšlenky a vize francouzského impresionismu, byl Václav Radimský (6.10. 1867 – 31. 1. 1946). Do Francie se dostává poprvé již v 80. letech a v roce 1891 se stal členem malířské komunity ve slavném Barbizonu, kde se seznámil s impresionisty a navázal přátelství s Claudem Monetem a Paulem Cézannem. Během 90. let přesidluje do vesničky Le Goulet blízko Giverny, kde tvořil jeho oblíbený mistr Monet, a snaží se problémy české krajinomalby řešit přesným a důsledným uplatněním impresionismu.

Díky němu se roku 1899 na pražské výstavě česká veřejnost poprvé seznamuje s francouzským impresionismem a přijetí a zpracování podnětů poskytnutých impresionistickou tvorbou se stává novým významným úkolem české krajinomalby. V tomto odvětví českého umění se ještě výrazněji projevoval vztah k místu, domácí tradice a snaha o začlenění české výtvarné tvorby do moderního světového umění.

Pouť u sv. Antonínka, Joža Uprka, 1894

Spolu s Václavem Radimským se průkopnický pohled na malbu v těchto letech snaží další významný malíř Joža Uprka (1861 – 1940), jenž pravděpodobně do té doby nejúspěšněji zužitkoval bezprostřední vnímání skutečnosti. Jeho nezvykle prosvětlená malba, idealizace a lyrizace venkova zavedla do české krajinomalby nové motivy – uplatnění národnostních témat v malbě, náladové zobrazování krajiny a experimenty se světlem.

Další díly:

Impresionismus v Čechách – 2. Období rozkvětu

Impresionismus v Čechách – 3. Příchod nových malířů

Impresionismus v Čechách – 4. Závěrečné období a nástup nových směrů

Un dimanche après-midi à l'Île de la Grande Jatte (Nedělní odpoledne na ostrově Grande jatte), Georges Seurat, 1884 - 1886

Roku 1883 se Claude Monet stěhuje do Giverny, kde zůstává až do konce svého života. Na scénu přichází noví umělci jako je Georges Seurat s novým vědeckým pojetím impresionismu, Henri de Toulouse-Lautrec, Paul Gauguin či Vincent van Gogh, kteří spolu s Cézannem představují jádro nových postimpresionistických umělců.

Mezitím Durand-Rouel opět pořádá výstavu impresionistické tvorby, tentokrát v Americe, a obrazy jsou překvapivě dobře přijaty. Impresionismus se postupně stává významným směrem a kromě několika umělců včetně Alfréda Sisleyho, který se dočkal uznání až po své smrti roku 1899, se většina impresionistů dožila ocenění svých obrazů a zaslouženého finančního úspěchu.

Na tento revoluční směr později navazují další moderní směry a těžko říct, jestli by byly schopné vývoje nebýt těchto pokrokových umělců, kteří se nebáli prosazovat své názory i přes nepochopení a kritiku veřejnosti a oficiálních malířů. Neocenitelné dědictví impresionismu, které zde tito věčně posmívaní umělci zanechali, významně poznamenalo budoucí generace a navždy změnilo dějiny umění.

Další díly:

Impresionismus ve Francii –1. Počátky

Impresionismus ve Francii – 2. První léta

Impresionismus ve Francii – 3. Období první výstavy

Impresionismus ve Francii – 4. Období druhé výstavy

Impresionismus ve Francii – 5. Období páté až osmé výstavy

Le déjeuner sur l'herbe (Snídaně v trávě), Edouard Manet, 1863

24. 3. 1875 proběhla aukce 73 impresionistických obrazů v paláci Drouot, kde malíři zamýšleli vydělat alespoň trochu peněz, ale vše skončilo naprostým fiaskem a zesměšněním skupiny těchto nezávislých umělců.

Jediný úspěch zaznamenal v této době Edouard Manet, dalo by se říci duchovní vůdce impresionistické skupiny, i když se neúčastnil společných výstav a vždy si ponechával jistou nezávislost. V roce 1876, odmítnut oficiálním Salonem, uspořádal Manet samostatnou výstavu vlastních obrazů, která se těšila velkému zájmu veřejnosti.

2. impresionistická výstava proběhla v dubnu 1876 a zúčastnilo se jí 20 malířů s 252 díly, mimo jiné například Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Alfred Sisley, Berthe Morisot či Edgar Degas. Bohužel následovala další vlna nepochopení a kritiky jako u první výstavy za údajnou „nedokončenost“ maleb, barevnost i náměty.

Monet poté odjíždí do Paříže, kde začíná vytvářet své proslulé cykly obrazů (například katedrály v Rouenu), a ke skupině se připojuje Američanka Mary Cassatt a Paul Gauguin, budoucí významný představitel postimpresionistického směru. Roku 1878 dochází k bankrotu významného sběratele umění Hoschedého, a všechny obrazy, co vlastnil, jsou následně prodávány v aukci, což znamená, že díla impresionistů jsou opět kupována za katastrofálně nízké ceny.

Další díly:

Impresionismus ve Francii –1. Počátky

Impresionismus ve Francii – 2. První léta

Impresionismus ve Francii – 3. Období první výstavy

Impresionismus ve Francii – 5. Období páté až osmé výstavy

Impresionismus ve Francii – 6. Poslední léta

Félix Nadar (Gaspard-Félix Tournachon)

27. prosince 1873 založila skupina radikálních francouzských umělců organizaci Société Anonyme, což bylo volné sdružení umělců požadujících nezávislost na oficiální akademické tvorbě. Jejich cílem bylo prosadit svobodu tvorby a dosáhnout toho, aby mohli svá díla vystavovat i jinde než v Salonu.

S cíli této organizace sympatizoval fotograf Félix Nadar, který Société Anonyme poskytl své ateliéry v domě č. 35 na pařížském boulevardu des Capucins. Výstava obrazů nezávislých na Salonu byla zahájena 15. 4. 1874 a trvala přesně jeden měsíc. Tvořilo ji celkem 165 obrazů a zúčastnilo se jí třicet budoucích členů impresionistické skupiny – mimo jiné např. H. G. Edgar Degas, Claude Monet, Paul Cézanne, Camille Pissarro, Berthe Morisot či Pierre-Auguste Renoir.

Výstava pobouřila veřejnost i kritiky. Neznámý novinář Louis Leroy této situace využil a proslavil se tím, že uveřejnil v časopise Charivari satirický článek s titulkem „Výstava impresionistů“, který byl napsán ve formě dialogu mezi Leroyem a imaginárním malířem Josephem Vincentem, jehož výstava oněch „odporných mazanic“ dovede až téměř na hranici šílenství.

Titulní stránka časopisu Le Charivari, březen 1833

Slovo „impresionismus“ použil Leroy ze dvou důvodů – jednak „dojem“ vyjadřoval účinek obrazů na diváka, což například reprezentovala rozčilená reakce malíře Vincenta. Jedno vystavené dílo prozatím neznámého malíře Moneta neslo ale také název Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce), jež se později stalo nejtypičtějším a možná nejznámějším dílem impresionistického hnutí. Pojmenování impresionismus poté už této skupině malířů, i přes protesty některých členů, zůstalo. Veřejnost si jej totiž díky zlomyslnému útoku novináře Leroye velmi rychle zapamatovala.

Výstavou v roce 1874 se skupina těchto umělců tedy poprvé představila veřejnosti, ale i když tento rok znamená mezník ve vývoji impresionismu, k jeho vzniku nedošlo ze dne na den. Tuto výstavu navštívilo pouhých 3500 lidí, a to často jen ze zvědavosti, kterou v nich podmínil již zmíněný Leroyův článek. Ve Francii trval impresionismus přibližně dvacet let, ale další moderní směry, které na něj navazovaly, ať už se jedná např. o postimpresionismus, expresionismus či fauvismus, využívaly jeho tradic, myšlenek či nějakým způsobem přetvořené či pozměněné techniky ještě další desítky let.

Další díly:

Impresionismus ve Francii –1. Počátky

Impresionismus ve Francii – 2. První léta

Impresionismus ve Francii – 4. Období druhé výstavy

Impresionismus ve Francii – 5. Období páté až osmé výstavy

Impresionismus ve Francii – 6. Poslední léta

La Seine à Argenteuil (Seina v Argenteuil), Claude Monet, 1874

Okolo poloviny 19. století na sebe začíná upozorňovat mladá generace umělců, kteří chtějí svá díla vystavovat také jinde než v oficiálním Salonu, a začínají se zabývat novým a svěžím stylem malby či kresby, dokonale odlišným od zkostnatělých norem a požadavků tradičního akademického umění. Tito začínající mladí umělci – budoucí jádro impresionistů – se scházejí nejprve v soukromých malířských školách, jako byla Académie Suisse (kde se setkali např. Armand Guillaumin, Paul Cézanne a Camille Pissarro) a Gleyrův ateliér (žáci Charlese Gleyra byli např. Claude Monet, Frédéric Bazille, Pierre-Auguste Renoir a Alfred Sisley).   Tyto školy ale brzy opouští, protože jsou v nich nuceni malovat v akademickém stylu, který nijak nevyhovuje jejich chuti a touze po tvorbě novým, moderním způsobem.

Skupina malířů spřízněná podobnými názory se začala scházet hlavně v Café Guerbois a Brasserie des Martyrs, kde probíhaly vzrušené debaty nad uměním a rodily se nové impresionistické myšlenky.

Tvorbu impresionistů na čas utlumila prusko-francouzská válka v letech 1870 – 1871, která mimo jiné znamenala smrt malíře Bazilla. Roku 1872 obchodník a příznivce impresionistů Paul Durand-Ruel (1831 – 1922) vystavuje jejich díla, ale výstava nezíská valnou pozornost. Členové impresionistické skupiny si tak musí vzájemně vypomáhat a žijí doslova ze dne na den. Nic jim ale nebrání ve společných návštěvách různých míst (jako je například městečko Argenteuil či La Grenouillére), kde svobodně vytváří svá díla.

Malíři ale stále trpí zoufalým nedostatkem peněz a jsou závislí na několika umělcích, kteří mají to štěstí a pochází z lepších finančních poměrů, takže občas mohou těm nejchudším pomoci například koupením několika děl.

Další díly:

Impresionismus ve Francii –1. Počátky

Impresionismus ve Francii – 3. Období první výstavy

Impresionismus ve Francii – 4. Období druhé výstavy

Impresionismus ve Francii – 5. Období páté až osmé výstavy

Impresionismus ve Francii – 6. Poslední léta