Americký impresionismus v sobě kombinuje i prvky jiných malířských škol a směrů, převážně realismu a secese, čímž  překvapivě často vzniká velmi harmonická souhra. Mezi nejproslulejší malíře, kteří se alespoň částečně nechali ovlivnit impresionismem, patří mimo jiné James Whistler, Winslow Homer, Thomas Eakins a hlavně Mary Cassatt, jedna z prvních žen, která se začala malířstvím profesionálně živit a získala světový úspěch.

James Abbott McNeill Whistler (11. 7. 1834 – 17. 7. 1903)

James Whistler se sice narodil v Americe ve městě Lowell v Massachusetts, ale již roku 1855 se po třech letech strávených na vojenské akademii ve West Pointu vydal do Francie a začal studovat malířství ve známém ateliéru Charlese Gleyra. V Louvru Whistler obdivoval hlavně Velázqueze, orientální a dekorativní umění. Jeho přítel Fantin-Latour ho seznámil v této době s Courbetem, který se Whistlerovi stal dlouholetou inspirací.

Paříž se svými bulváry, kavárnami a městským životem Whistlera zcela uchvátila, ale když jeho raná díla uspěla v Anglii, usadil se v roce 1859 v Londýně, kde se jeho nejoblíbenějším motivem stala řeka Temže. Brzy ho také velmi ovlivnily japonské dřevoryty, které jako jeden z prvních malířů pouze nenapodoboval, ale staly se součástí jeho malířského vyjádření.

Jeden z Whistlerových nejznámějších cyklů s názvem Nocturno, konkrétně například Nocturno v modré a zlaté (1872 – 1875), dokládá Whistlerovo splynutí s japonismem a dřevoryty – obrazy charakterizuje chladná paleta, dvourozměrnost a harmonické spojení barev. Londýn v pojetí Whistlera je plný síly, tajemna a dojmů. Whistler objevil mystickou a romantickou tvář Londýna, a impresionismus mu napomohl vyjádřit pocity na plátno.

Mezi další vynikající Whistlerova díla patří například Bílá dívka (1862), Aranžmá v šedé a černé: Portrét umělcovy matky (1871, všeobecně známý jako Whistlerova matka) či výzdoba slavného Pavího pokoje v londýnské rezidenci Fredericka Leylanda.

Bílá dívka, James Whistler, 1862

Nocturno v modré a zlaté: Starý most v Battersea, James Whistler, 1872-1875

Aranžmá v šedé a černé: Portrét umělcovy matky (Whistlerova matka), James Whistler, 1871

Detail výzdoby Pavího pokoje, James Whistler

Soleil couchant à Ivry (Západ slunce v Ivry), Armand Guillaumin, 1873

Další výstava skupiny se koná roku 1879 a pro jistotu je z ní vynecháno slovo „impresionistická“. Na výstavu sice přichází dostatek návštěvníků, ale umělci sklízejí již tradiční kritiku. Tato výstava měla ale mimo jiné podstatný vliv na Georgese Seurata, budoucího přestavitele pointilismu, který po zhlédnutí impresionistických děl zanechává studií a zakládá s přáteli vlastní ateliér.

Páté výstavy v roce 1880 se neúčastní Renoir, Monet, Sisley ani Cézanne, jelikož se tento rok rozhodli poslat své práce do Salonu. V ten samý čas uspořádala redakce časopisu La Vie Moderne samostatnou výstavu Monetových maleb a také Pierre-Auguste Renoir se konečně dočkává uznání svých děl. Jeho obraz je roku 1879 přijat do Salonu, načež získává výnosné portrétní zakázky a jeho finanční situace se velmi zlepšuje.

Na sedmé výstavě roku 1882 je zastoupeno snad nejvíce nejvýznamnějších impresionistických umělců a kromě tradiční skupiny se účastní i Armand Guillaumin. Na druhou stranu je ale ze skupiny vyloučen Edgar Degas, který si navíc s sebou bere svoji chráněnku Mary Cassatt, jelikož do skupiny prosazuje přijetí malíře Jeana F. Raffaeliho, k němuž ostatní členové cítí nesympatie.

Díky změně podmínek přijímání obrazů do Salonu dochází  k přijetí Cézannova díla a úspěchu se dočkal i Manet, který ale v následujícím roce umírá. Poté, co Durand-Ruel v letech 1882 – 1883 vystavuje v Londýně další impresionistické obrazy a opět sklízí nepochopení, kritiku a nezájem o koupi, spousta umělců propadá do deprese a několik z nich si začíná individuálně hledat nový styl tvorby odlišný od impresionismu.

Další díly:

Impresionismus ve Francii –1. Počátky

Impresionismus ve Francii – 2. První léta

Impresionismus ve Francii – 3. Období první výstavy

Impresionismus ve Francii – 4. Období druhé výstavy

Impresionismus ve Francii – 6. Poslední léta

Le déjeuner sur l'herbe (Snídaně v trávě), Edouard Manet, 1863

24. 3. 1875 proběhla aukce 73 impresionistických obrazů v paláci Drouot, kde malíři zamýšleli vydělat alespoň trochu peněz, ale vše skončilo naprostým fiaskem a zesměšněním skupiny těchto nezávislých umělců.

Jediný úspěch zaznamenal v této době Edouard Manet, dalo by se říci duchovní vůdce impresionistické skupiny, i když se neúčastnil společných výstav a vždy si ponechával jistou nezávislost. V roce 1876, odmítnut oficiálním Salonem, uspořádal Manet samostatnou výstavu vlastních obrazů, která se těšila velkému zájmu veřejnosti.

2. impresionistická výstava proběhla v dubnu 1876 a zúčastnilo se jí 20 malířů s 252 díly, mimo jiné například Claude Monet, Pierre-Auguste Renoir, Alfred Sisley, Berthe Morisot či Edgar Degas. Bohužel následovala další vlna nepochopení a kritiky jako u první výstavy za údajnou „nedokončenost“ maleb, barevnost i náměty.

Monet poté odjíždí do Paříže, kde začíná vytvářet své proslulé cykly obrazů (například katedrály v Rouenu), a ke skupině se připojuje Američanka Mary Cassatt a Paul Gauguin, budoucí významný představitel postimpresionistického směru. Roku 1878 dochází k bankrotu významného sběratele umění Hoschedého, a všechny obrazy, co vlastnil, jsou následně prodávány v aukci, což znamená, že díla impresionistů jsou opět kupována za katastrofálně nízké ceny.

Další díly:

Impresionismus ve Francii –1. Počátky

Impresionismus ve Francii – 2. První léta

Impresionismus ve Francii – 3. Období první výstavy

Impresionismus ve Francii – 5. Období páté až osmé výstavy

Impresionismus ve Francii – 6. Poslední léta

Boulevard Montmartre, Camille Pissarro, 1897

Hlavními tématy impresionistů jsou samozřejmě různé podoby krajiny, města a přírody zobrazované za různých atmosférických jevů. Častým námětem jejich děl jsou také zahrady, kde lidé tráví svůj volný čas nebo se věnují různým lehčím pracím.

V době impresionismu se také oblíbenou diváckou zábavou staly koňské dostihy, které ale většina umělců opomíjela – kromě Maneta a Degase, jenž vytvořil velké množství obrazů na toto téma.

Téma domácího života a každodenních rituálů se objevuje především v dílech malířek, které kvůli společenským poměrům v této době byly odkázány na tvorbu doma, protože žena-umělkyně se ve světě malířů těžko prosazovala a často jí to ani nebylo kvůli předsudkům umožněno.

The Cradle (Kolébka), Berthe Morisot, 1872

Naštěstí impresionismus je směrem, v němž se významně začínají prosazovat také právě ženy, především mimořádně úspěšná Berthe Morisot a Mary Cassatt. Jejich tvorba sice ctí impresionistické zásady, ale kvůli výše uvedeným okolnostem se více soustředí na zobrazení domácího života, portrétování žen a vztahu mezi matkou a dítětem.

Dalším velmi častým a významným námětem impresionistů se stal společenský život, ať už jde o zobrazování různých tanečních zábav, prostředí divadel, kaváren, koncertů či nejrůznějších společenských a kulturních akcí. Tyto městské zábavy byly pro malíře výborným prostředím pro zachycení pohybu, vířících barev a různých nuancí světla.