Ve 40. letech 19. století se jako nová forma umění začíná prosazovat fotografie, která zejména impresionisty ovlivnila velkou měrou. Samotní umělci, jako například Degas či Monet, také vlastnili fotoaparáty a schopnost přístrojů zachytit krásu a pomíjivost okamžiku je vedla k neobvyklým experimentům s kompozicí. Velké množství impresionistických děl se tedy vzhledem blíží fotografii – jedná se například o oříznutí postav či scenérie a rozmazaná místa, která vyjadřovala dojem spontánnosti a pohybu.

Japonské dřevoryty

Významný vliv měly na impresionisty také japonské dřevoryty, které se objevily ve Francii v 50. letech 19. století díky obchodu a jimiž se nechalo inspirovat velké množství světových umělců.

Tyto grafické listy se brzy staly cílem sbírek i malířskými rekvizitami a svým odlišným pohledem na skutečnost představovaly protiklad k malířství západní tradice. Japonští umělci kombinovali plochy jednotné barvy se stylizovanými obrysy a zdůrazňovali přitom povrchový vzor listu než zobrazení perspektivy a prostoru, jak tomu bylo u západních umělců. Japonští tvůrci naznačovali prostorové vztahy tak, že umisťovali předměty jeden za druhý v rovinách, které se navzájem překrývaly, a stejně jako u fotografií byly postavy často seříznuty okrajem obrazu.

Další díly:

Umělecké předpoklady vzniku impresionismu – 1. Optika a tuby