Impresionismus v Čechách – 4. Závěrečné období a nástup nových směrů

Staropražská zákoutí, Jakub Schikaneder, 1907 - 1909

České výtvarné umění ve snaze o vyrovnání s moderními uměleckými směry a vlastními tradicemi dospělo k novému pojetí krajiny především díky dílům Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Otokara Lebedy a dalších malířů. Ti dokázali propojit vztah k rodné zemi, náladovost, smyslové vnímání světa a duševní život moderního člověka a tím vyzdvihli české umění na  mezinárodní úroveň.

Mezitím co ale v krajinomalbě došlo k syntéze smyslovosti, duchovna a místních tradicí, ve figurální tvorbě bylo vyrovnávání se se starými normami mnohem obtížnější. Toto napětí vedlo k prolínání figurálního a krajinného žánru malířství a také k syntéze naturalistického pojetí s koncepty symbolismu a impresionismu. Číst celý článek »

Impresionismus v Čechách – 3. Příchod nových malířů

Ve Veltruském parku, Antonín Slavíček, 1896

Vedoucím duchem celé krajinářské generace a nejvýznamnějším představitelem českého impresionismu se stal Antonín Slavíček (16. 5. 1870 – 1. 2. 1910). Velký vliv na jeho tvorbu měl především jeho pražský původ a náboženská výchova, takže poté, co se stává jedním z prvních žáků Mařákovy krajinářské školy, je schopen díky svým předpokladům a nadání využít spontánnost svého smyslového pojetí malby. Stává se malířskou osobností, které se podařilo spojit dědictví realistických malířů a impresionistickou revoluci s českou tradicí smyslovosti a tělesnosti.

Slavíčkův vztah k Praze, v níž prožil svá dětská léta, se projevuje v jeho mistrovských dílech, kde se zabývá jak historickým kouzlem atmosféry města, tak i anonymitou člověka v davu a vlastními pocity. Další významnou součástí jeho rozsáhlé tvorby jsou motivy lesa, kde plně využívá své mistrovství v zachycení pohybu a rozechvělého světla. Jeho tvorbu ale tragicky ukončila náhlá mrtvice, po níž už Slavíček nebyl schopen malovat, a tak raději zvolil dobrovolnou smrt.

Číst celý článek »

Impresionismus v Čechách – 2. Období rozkvětu

Vesnická idyla, František Kaván, kolem 1910

V českém impresionismu se výrazně uplatnily ideály a nadšení mladé nastupující generace výtvarníků, jejichž tvůrčí možnosti a vztah k přírodě se staly dominantním principem ve vývoji české krajinomalby.

Příležitost hledat nové podněty a rozvíjet krajinomalbu poskytla mladé generaci zejména Mařákova krajinářská škola na pražské Akademii. Sám Julius Mařák (29. 3. 1832 – 3. 10. 1899) se celý svůj život věnoval pouze krajinomalbě a díky své snaze o zobrazení náladovosti přírody a prchavosti viděného okamžiku dosáhl velkých úspěchů – navíc byl také jediným krajinářem, který se podílel na výzdobě Národního divadla.

Spolu s Juliem Mařákem se též v české krajinomalbě tohoto období výrazně prosadil Antonín Chittussi (1. 12. 1847 – 1. 5. 1891), jenž od roku 1879 působil ve Francii, kde se pod vlivem malířů tzv. barbizonské školy pokouší o lyrickou syntézu české krajiny a postupně dospívá k impresionismu.

Číst celý článek »

Impresionismus v Čechách – 1. Raná léta a první umělci

U řeky, Václav Radimský

Na konci 19. století postupně začíná upadat tvorba umělců tzv. generace Národního divadla a přichází noví umělci, jež se snaží vyrovnat s výsledky a podněty, které do ostatních evropských zemí přinesl impresionismus, ve Francii už pomalu zanikající.

Česká krajinomalba v devadesátých letech zahrnovala spoustu nových prvků – začíná se uplatňovat moderní malba a nové poznatky, formy a směry. Mimo jiné se začíná prosazovat naturalismus, analytické zpracovávání skutečnosti pomocí barvy, světla a organické proměnlivosti a také především snaha o celistvost. Čeští krajináři se pokouší propojit mnoho různorodých prvků a jevů v jeden celek a tím se výrazně odlišují od svých předchůdců, jež se převážně vždy orientovali spíše jednostranně. Číst celý článek »

Umělecké předpoklady vzniku impresionismu – 2. Fotografie a dřevoryty

Vynález fotografie

Ve 40. letech 19. století se jako nová forma umění začíná prosazovat fotografie, která zejména impresionisty ovlivnila velkou měrou. Samotní umělci, jako například Degas či Monet, také vlastnili fotoaparáty a schopnost přístrojů zachytit krásu a pomíjivost okamžiku je vedla k neobvyklým experimentům s kompozicí. Velké množství impresionistických děl se tedy vzhledem blíží fotografii – jedná se například o oříznutí postav či scenérie a rozmazaná místa, která vyjadřovala dojem spontánnosti a pohybu.

Číst celý článek »

Umělecké předpoklady vzniku impresionismu – 1. Optika a tuby

Výzkum v oblasti optiky a barev

Doba, ve které impresionisté tvořili, byla především obdobím průmyslové revoluce, nových vynálezů a objevů. Veřejnost se začala zajímat o nové technické vymoženosti a vědecká bádání a to ovlivnilo v mnohém soudobé malíře.

Číst celý článek »

Impresionismus ve Francii – 6. Poslední léta

Un dimanche après-midi à l'Île de la Grande Jatte (Nedělní odpoledne na ostrově Grande jatte), Georges Seurat, 1884 - 1886

Roku 1883 se Claude Monet stěhuje do Giverny, kde zůstává až do konce svého života. Na scénu přichází noví umělci jako je Georges Seurat s novým vědeckým pojetím impresionismu, Henri de Toulouse-Lautrec, Paul Gauguin či Vincent van Gogh, kteří spolu s Cézannem představují jádro nových postimpresionistických umělců.

Číst celý článek »

Impresionismus ve Francii – 5. Období páté až osmé výstavy

Soleil couchant à Ivry (Západ slunce v Ivry), Armand Guillaumin, 1873

Další výstava skupiny se koná roku 1879 a pro jistotu je z ní vynecháno slovo „impresionistická“. Na výstavu sice přichází dostatek návštěvníků, ale umělci sklízejí již tradiční kritiku. Tato výstava měla ale mimo jiné podstatný vliv na Georgese Seurata, budoucího přestavitele pointilismu, který po zhlédnutí impresionistických děl zanechává studií a zakládá s přáteli vlastní ateliér.

Číst celý článek »

Impresionismus ve Francii – 4. Období druhé výstavy

Le déjeuner sur l'herbe (Snídaně v trávě), Edouard Manet, 1863

24. 3. 1875 proběhla aukce 73 impresionistických obrazů v paláci Drouot, kde malíři zamýšleli vydělat alespoň trochu peněz, ale vše skončilo naprostým fiaskem a zesměšněním skupiny těchto nezávislých umělců.

Jediný úspěch zaznamenal v této době Edouard Manet, dalo by se říci duchovní vůdce impresionistické skupiny, i když se neúčastnil společných výstav a vždy si ponechával jistou nezávislost. V roce 1876, odmítnut oficiálním Salonem, uspořádal Manet samostatnou výstavu vlastních obrazů, která se těšila velkému zájmu veřejnosti.

Číst celý článek »

Impresionismus ve Francii – 3. Období první výstavy

Félix Nadar (Gaspard-Félix Tournachon)

27. prosince 1873 založila skupina radikálních francouzských umělců organizaci Société Anonyme, což bylo volné sdružení umělců požadujících nezávislost na oficiální akademické tvorbě. Jejich cílem bylo prosadit svobodu tvorby a dosáhnout toho, aby mohli svá díla vystavovat i jinde než v Salonu.

S cíli této organizace sympatizoval fotograf Félix Nadar, který Société Anonyme poskytl své ateliéry v domě č. 35 na pařížském boulevardu des Capucins. Výstava obrazů nezávislých na Salonu byla zahájena 15. 4. 1874 a trvala přesně jeden měsíc. Tvořilo ji celkem 165 obrazů a zúčastnilo se jí třicet budoucích členů impresionistické skupiny – mimo jiné např. H. G. Edgar Degas, Claude Monet, Paul Cézanne, Camille Pissarro, Berthe Morisot či Pierre-Auguste Renoir.

Číst celý článek »